Mé začátky

Bylo mi čtyřicet a tělo, trávicí většinu času vsedě za kancelářským stolem, už odmítalo dynamická aerobní cvičení, která jsem se snažila vykonávat aspoň jednou týdně. Naštěstí mě kamarádka přivedla na lekci jógy. Nevěděla jsem nic o jógové filozofii, neuměla relaxovat (moje mysl okamžitě zalétala k úkolům a povinnostem, které mě čekají), ale po cvičení jsem se cítila báječně lehce a hodně se těšila na další lekci. Často jsem tam přicházela velmi unavená a říkala si, proč nejdu rovnou domů do postele, ale energie, kterou jsem načerpala cvičením, mě vždy přivedla zpět do tělocvičny. Poprvé v životě jsem dělala něco, co mi přinášelo obrovské uspokojení. Nicméně ještě dlouho pro mě jóga znamenala pouze tělesné cvičení.

Tři roky po mém prvním setkání s jógou nás život „zavál“ do Indie. Manžel tam měl pracovní závazek a já ho doprovázela. Z původního ročního kontraktu nakonec byly skoro čtyři roky života v úplně jiném světě, obrovská zkušenost, kterou bych přála zažít všem u nás. Já jsem se téměř ze dne na den stala z maximálně vytížené osoby v trvalém stresu ženou v domácnosti, která nemá co na práci, jen „reprezentovat“ vlastního manžela. Jóga se v začátku pobytu stala mou jedinou pravidelnou činnosti a také možností, jak se začít seznamovat s lidmi a „konečně se pořádně“ učit angličtinu. Záhy jsem si výrazně protáhla tělo a posílila všechny svalové partie, což se odrazilo i na mé psychické kondici. Moje sebevědomí rostlo a s ním i spokojenost sama se sebou.

Po nešťastném úmrtí naší německé lektorky jógy v březnu 2008 jsem převzala vedení mezinárodní skupiny a pokračovala v pravidelných cvičeních 2-3x týdně, byť jsem na to neměla patřičné vzdělání a „příslušný papír“. Ale poznala jsem, že mě to baví a že to asi nedělám špatně, neboť cvičenek přibývalo. Logickým vyústěním byl kurz instruktora hathajógy v indickém ášramu. Ten zážitek se těžko popisuje někomu, kdo nikdy nebyl v Indii, nebo aspoň v Asii. Dal by se pro našince trošku přirovnat k pobytu ve vězení. Měsíc v areálu jógové univerzity bez jediné „spřízněné duše“, s pevným rozvrhem od 5h ráno do 22h večer, seznamování se s indickou filozofií, Pataňdžaliho systémem jógy, ranní a večerní zpěvy v sanskrtu, kterému jsme nerozuměli, zprvu vedl nás „západní“ účastníky k velkému neklidu a pocitu ztráty času, které se však s každým dalším dnem měnily ve smíření se se skutečností, v obrovskou úlevu, pokoru a relaxaci.

Po návratu do ČR jsem v roce 2010 zahájila svou učitelskou praxi. Věnuji se hathajóze (resp. spíše zdravotní józe), kterou podle potřeby prokládám i prvky Pilatesovy metody či cvičení Čchi-kung, s důrazem na aktivaci a posílení hlubokého stabilizačního systému páteře (metoda DNS). Pracuji s malými skupinami cvičenců a snažím se jim vytvářet lekce „na míru“. Práce s mými studenty mi přináší velké uspokojení. Občas přijdou obavy, zda jsem neustrnula na místě, zda způsob, jakým lekce vedu, není nudný či stále stejný, zda mám ještě co předávat. Jsou to ale pozitivní obavy, které mě vedou k hledání nových informací, navštěvování různých seminářů a kurzů (nejen z oblasti jógy, ale i z oblasti zdravé výživy či jiných zdraví prospěšných činností) a posouvají mě stále kupředu. Dnes už vím, že fyzioterapeut ze mě v mém věku (bohužel) nebude, ale to nic nemění na skutečnosti, že učit se můžu stále. Odměnou jsou pro mě mí studenti, z nichž většina se mnou cvičí od začátku a vodí na mé lekce další zájemce. A co teprve, když na konci lekce někdo pronese: „To je mi dnes krásně. Už se těším na příště.“ Já se zase snažím povzbuzovat a chválit své klienty a předávat jim po troškách své zkušenosti a jógová moudra.

Jsem premium členem Českého registru fitness profesionálů a mám pojištění odpovědnosti fitness profesionála.

Reklamy